„Smyslová“ chemie.

Chemii vnímáme všemi smysly.

Nedávno jsem měnil ve svém bazénovém chlorinátoru tablety a nechtě si k němu přičichl. Hned potom co jsem tento nepříjemný vjem trochu rozdýchal, tak jsem si řekl, že nebude na škodu se zamyslet nad tím, jak vlastně vnímáme chemii našimi smysly. Všichni si pamatujeme ze základní školy, že člověk jich má celkem 5 a jsou to zrak, sluch, čich, hmat a chuť.

Zkusme se teď na chvíli u každého z nich zastavit a popřemýšlet jak chemie a chemické látky na naše smysly působí.

Zrak je pro nás asi ten nejdůležitější smysl, rozlišujeme díky tomu barvy a konzistence látek, což jsou u chemikálií poměrně velmi důležité parametry. Jak důležitá je pro člověka barva si můžeme ukázat na potravinách, kde v řadě případů, zejména u potravinových doplňků, výrobci používají umělá barviva, tak aby potravinu pro konzumenta udělali z tohoto pohledu co nejatraktivnější. Je to sice trošku podvod na zákazníkovi, ale bohužel je to zcela běžná praxe. Dalším příkladem, který vnímáme zrakem, může být změna barvy listí na podzim, což je také výsledkem chemických změn v listech.

Sluch asi nebude smyslem, který je pro vnímání chemikálií tak důležitý, nicméně to, že nám něco vaří v hrnci nebo, že něco šumí při míchání chemikálií rozpoznáme velmi často nejdříve sluchem. Také praskání při hoření můžeme zařadit do této podskupiny.

Z mého pohledu je pro účely chemie nejdůležitějším smyslem čich. Aromatické molekuly se vážou na receptory v našem nose a vnímáme tak vůně nebo naopak nepříjemné zápachy. Navíc má celá řada chemikálií tak specifické vůně, že podle nich můžeme rozpoznat jak skupiny látek, tak v některých případech dokonce jednotlivé chemikálie. I když si to asi mnozí neuvědomují, tak velmi běžně se setkáváme třeba s příjemnými vůněmi esterů, kdy například etylacetát nebo butylacetát voní po ovoci, butylpropionát po rumu, oktylacetát po pomerančích a máselnan etylnatý se používá jako ananasová esence. Další skupinou, kterou znají především návštěvnice zkrášlovacích salónů, kde nás hned u vchodu přivítá vůně acetonu nebo jiného ketonu s menší molekulovou hmotností, které slouží jako rozpouštědla. Vůně nebo lépe řečeno specifický zápach čpavku určitě rozpozná každý laik, stejně jako sirovodík, který páchne jako shnilá vajíčka. Nezaměnitelný zápach merkaptanu byl pak využíván v uhelných dolech, kde jeho přítomnost varovala horníky před nebezpečím, což bylo nazýváno havarijní aromatickou signalizací. U čichových vjemů bychom mohli strávit mnoho času, jelikož je jich nepřeberné množství, nicméně inhalace některých látek může mít za následek psychotropní účinky, což je téma, které by samo o sobě vydalo na celou knihu.

Hmatem můžeme vnímat hlavně fyzikální vlastnosti látek, jako je textura nebo teplota. Pokud jste už přečetli můj článek o interiérech vozidel (Co skrývá interiér auta ?), tak už víte, že tzv. "soft touch" efekt je výsledkem použití speciálního laku. Rovněž tak "hedvábný" pocit u glycerinu je způsoben jeho vysokou viskozitou.

Posledním smyslem pro naši dnešní úvahu je chuť. Jelikož chemické látky vnímáme našimi receptory na jazyku, tak v důsledku toho můžeme rozlišit slanou, sladkou, hořkou nebo kyselou příchuť. Je to velmi důležitý parametr opět u potravin, jakékoliv jiné využití naší chuti pro identifikaci látky, bych určitě nedoporučoval.

Určitě si při čtení tohoto textu vybavíte spoustu dalších příkladů, kde naše smysly ovlivňují chemické látky, které nás obklopují. Já bych se jen přimlouval za to, ať používáme při manipulaci s jakoukoliv ať už známou nebo neznámou chemickou látkou především náš rozum více než naše smysly, tak ať se nedopustíme nějakého nesmyslu 😁.