Jak moc se mají rády kyseliny s vodou ?

Dnešní zamyšlení bude pravděpodobně velmi krátké, svým způsobem trochu úsměvné a možná pro některé i poučné, i když na toto téma najdete na internetu celou řadu odkazů a článku, většinou však psaných velmi odborně a my se tady přece snažíme věci trošku zjednodušit a odlehčit, ne?

Jelikož patřím, i když si to moc nepřipouštím 👀, ke starší generaci, tak si pamatuji časy, kdy jsme s mým otcem u starého žigulíku (pro mladé čtenáře informace, že se jednalo o vůz VAZ 2101 vyráběný v SSSR a do Československa dovážený od počátku 70. let) oživovali baterii, což znamenalo nutnost ředění kyseliny sírové vodou. Nechtějte po mně detaily, už je to opravdu dlouho, nicméně vím, že naším základním problémem bylo se shodnout, jestli lít kyselinu do vody nebo naopak vodu do kyseliny. On je to totiž velmi podstatný rozdíl. Oba jsme byli tehdy spíše z mé definované zóny L, takže si nejsem jistý zda jsme tehdy zvolili správný postup. Pravděpodobně ano, šance byla docela vysoká 50:50 a poleptáni jsme nebyli.

Docela zábavné bylo později to, že dokonce na vysoké škole chemického směru se toto téma objevilo ve chvíli, kdy nás vypustili poprvé do anorganické laboratoře. Asistent, který vedl cvičení si velmi brzy uvědomil, že i tady číhá nebezpečí. A to i přesto, že by se u nás tehdy aspoň základní znalosti této problematiky daly předpokládat.

Abych to celé zkrátil, na další přednášce anorganické chemie nám všemi oblíbený profesor sdělil jednu zásadní informaci, o které nám řekl, že je potřeba si ji zapamatovat stejně dobře jako známe slova české hymny. Ta informace a věta zněla velmi prozaicky:

"Lít vodu do kyseliny je blbost" !

Je to zlaté pravidlo, které stojí za zapamatování pro všechny, kteří by s tímto problémem mohli být konfrontováni.

Prosím všechny zvědavé a zvídavé, nezkoušejte, zda je toto pravidlo pravdivé, protože jinak budete velmi litovat, poleptání čehokoliv na vašem těle není nic, co byste si mohli přát. Takže vždycky kyselina do vody prosím ! Jenom tímto způsobem docílíte postupným přidáváním kyseliny její rostoucí koncentraci, protože začínáte od nulové koncentrace. Při opačném postupu se totiž kyselina brání přidávání vody intenzívním prskáním, což je v případě koncentrovanějších kyselin opravdu velmi nebezpečné. Je to způsobeno u těchto kyselin tvorbou exotermického tepla, které vzniká při jejich ředění a voda začne v podstatě vřít a vystřikovat.

Obecně platí, že u jakéhokoliv ředění je dobré zajistit vždy dobré míchání a nenechat se překvapit tím, že roztok se může ohřívat výše zmíněným exotermickým teplem. Při této příležitosti bychom si mohli zapamatovat, že exotermní reakce jsou ty, které vytvářejí teplo a endotermní jsou ty, které naopak teplo spotřebovávají. Jsem si vědom, že tímto příspěvkem jsem řadu z vás ničím až tak speciálním neobohatil, nicméně to ani nebylo jeho účelem. Mým cílem bylo spíše upoutat pozornost těch, kteří o tom nic nevěděli a dát jim k dispozici velmi jednoduchý nástroj k zapamatování 👌.

Prosím pamatujte také na to, že stejně záludné mohou být naopak i silné zásady jako například hydroxid sodný, který se v řadě domácností používá jako populární "krtek" na čištění odpadů. Při každé manipulaci s těmito látkami všechny vyzývám k velké opatrnosti, tady není místo hrát si na hrdiny.