Proč se moje vnučka bála chemie ?

Jak už jsem zmínil někdy dříve ve svém příspěvku, chtěl bych se krátce zastavit u problému, který si dovolím nazvat strach z chemie nebo možná obavy z přírodních věd obecně a tím mám na mysli matematiku, fyziku nebo možná i biologii. Když totiž potkáte nějakého teenagera, který se zrovna setkal ve škole s některým z výše uvedených předmětů, tak vám garantuji, že z 99% řekne, že zejména chemie je "strááášně" těžká. Jelikož jsem se s něčím podobným setkal také u mé starší vnučky, tak jsem se rozhodl zapátrat, co za tím vězí. Máme totiž s vnučkou fajn vztah a ona mi řekne i to, co možná nesdílí plně se svými rodiči 👩‍❤️‍👨

Takže o co šlo ? Jednou za mnou přišla, že nechápe nějaké chemické výpočty a že vůbec neví o co jde. Strávili jsme společně nějakou dobu nad těmi příklady, zkusili je vypočítat a jaké bylo mé zjištění ? Neuměla převádět jednotky např. decilitry na litry, mililitry na centilitry apod. Takže problém nebyla chemie, ale matematika. Vše jsme si vysvětlili, ona vše pochopila a když jsme se shodli, že ta chemie možna není tak těžká jak se někdy říká, tak už jsem viděl, že pomyslná psychologická hranice strachu je překonána.

Tuhle situaci bych si dovolil trošku zevšeobecnit, i když asi mnoho lidí se mnou nemusí souhlasit, ale jak už jsem zmínil, nejsem pedagog, ale člověk z praxe. Myslím si totiž, že podobný přístup k chemii jako měla moje vnučka má většina společnosti. Už dopředu je zřejmě rozhodnutá chemii nerozumět a ono se to pak těžko překonává, že? Přitom by stačilo si celou tuto vědu trochu zjednodušit, zlidštit nebo nevím jak jinak tento přistup nazvat. Celá anorganická chemie, nebo aspoň její základ, je v podstatě obsažená v Mendělejevově periodické soustavě prvků a celá organická chemie je vlastně o čtyřech základních typech reakcí. Už teď vidím, jak se lidé ze zóny CH drží za hlavu, stejně jako asi většina učitelů chemie, co že to ten člověk píše.

Tento můj přístup je ale podložen i určitými zkušenostmi, které jsem nabyl v době, kdy jsem měl možnost a příležitost doučovat pár mladých lidí. Neříkám a už vůbec netvrdím, že je to tak jednoduché, ale určitě toto zjednodušení pomáhá pochopit základní principy a pravidla, na kterých, když je pochopíme, mnohem lépe postavíme další znalosti.

Abych to celé shrnul, dobré vysvětlení a následné pochopení pravidel anorganické chemie, které vychází ze zmíněné, vlastně geniální, periodické tabulky je dostačující pro mnoho lidí, kterým stačí vědět aspoň něco málo o tom, proč jsou nějaké skupiny nebo periody prvků, co to vlastně je oxidační stupeň, molekulová váha, elektronový obal, elektronegativita atd.

U organické chemie je to velmi složité, pokud si někdo myslí, že se dá naučit nazpaměť. Nedá se to a důvodem je existence statisíců rozmanitých sloučenin. A co teprve, když si chceme zapamatovat jak spolu všechny ty látky mezi sebou reagují, pak už je ten guláš v hlavě úplně obrovský. A přitom je to docela jednoduché, když si připustíme, že celá organická chemie dá vyjádřit čtyřmi základními reakcemi. Když někde něco přidáváme, pak hovoříme o adici, nebo něco odebíráme, pak hovoříme o eliminaci, když něco nahrazujeme tak se tomu říká substituce a jako poslední je polymerizace, což je tvorba dlouhých molekul z kratších. U té poslední bude jednodušší si ji zapamatovat, když si uvědomíme, že všechny plasty jsou vlastně polymery a s těmi se přece setkáváme na každém kroku.

Je mi úplně jasné, že toto velmi zjednodušené shrnutí, by přece jen potřebovalo trochu rozvinout, ale to už by asi bylo téma pro nějaký další příspěvek do mého blogu a zcela určitě, se k tomuto tématu ještě vrátíme.

Tak co, udělal jsem vám v hlavě ještě větší zmatek nebo přistoupíte na myšlenku, že to s tou chemii nebude tak strašné ? Pokud patříte mezi ty druhé, tak už se určitě těšíte na další téma.