Jedno aktuální téma.

Není to tak dávno, kdy jsem v jednom ze svých článků popisoval situaci, kdy se z původně skvělého nápadu a vynálezu může časem vyvinout problém, se kterým si nevíme rady, jelikož se ukáže, že kromě pozitivních má celou řadu negativních vlastností, což se většinou ukáže až v průběhu času. Příkladem jsou mikroplasty, o kterých jsem psal, ale podobných případů bychom mohli najít celou spoustu.

Jelikož mi před nedávnem vyskočil na obrazovce článek o nebezpečnosti tzv. "věčných" chemikálií a já zároveň slíbil, že budu reagovat ve svých příspěvcích na aktuální témata, tak se téma dnešního článku nabídlo samo. Navíc musím konstatovat, že s těmito látkami jsem přicházel do styku v mém posledním zaměstnání, jelikož hydrofobní (tj. vodoodpudivá) nebo nehořlavá úprava povrchů různých materiálů byla našim tématem a tyto látky slouží právě pro tyto účely.

Úvodem, bych chtěl říci, že nejsem žádným expertem v této oblasti, ale považuji za dobré pro své čtenáře shrnout známá fakta a skutečnosti tak, aby si svůj názor vytvořili po přečtení tohoto článku sami.

Jedná se o velkou skupinu látek, které jsou z chemického hlediska fluorované, perfluorované nebo polyfluorované alkylové sloučeniny, označováné jako PFAS, v některých jiných případech PFC. Díky extrémně silné vazbě uhlík - fluor jsou prakticky nerozložitelné, těžko odbouratelné a odsud pramení jejich výše uvedené pojmenování "věčné" chemikálie. Hromadí se v půdě a hlavně vodě, čímž se dostávají prakticky všude. Jak už jsem naznačil, slouží v mnoha oborech, kde potřebujeme dosáhnout hydrofobních nebo nehořlavých vlastností. Můžeme je tak najít v oblečení, potahových materiálech, obuvi, ale také v kosmetice, obalovém průmyslu a v neposlední řadě ve strojírenství, kde slouží jako mazadla. Těchto látek je velké množství a v literatuře bývá uváděno, že se jedná o více než 10000 produktů.

Řada vědeckých výzkumů ukázala, že jsou zdravotně závadné, hromadí se v našich organismech svou vazbou na tuky a mohou způsobovat řadu chorob jako rakovinu, neplodnost, chronické onemocnění střevní sliznice, snižují imunitu a zvyšují obsah cholesterolu v krvi. Paradoxem je, že pro své velmi dobré technické vlastnosti jsou v řadě aplikací jen ztěží nahraditelné. Umíte si představit, že bychom se teď najednou museli obejít bez řady běžně používaných produktů jako některé druhy kuchyňských pánví, nepromokavých bund nebo vosků na lyže? Určitě by to nebylo jednoduché, ale existuje řada projektů a organizací, které se zabývají tímto problémem. Dokázat, že látka je toxická je rovněž velmi zdlouhavý proces, trvající i desítky let, během kterých se předmětná látka celou dobu používá. Jak jsem ale mohli nedávno zaznamenat, třeba Světový pohár v lyžování už odmítá používání lyžařských vosků z těmito chemikáliemi a závodníci mohou být za jejich použití potrestáni nebo diskvalifikováni.

Evropská unie hledá alternativy k těmto látkám a snahou je celou řadu z nich zakázat nebo aspoň omezit v horizontu let 2026 až 2027. Je to ale běh na dlouhou trať, jelikož cílem je snížení emisí těchto látek o cca 95% během následujících 30 let. Bohužel stále jsou přijímány také určité výjimky v případech, kdy neznáme alternativu dané chemikálie. Dochází potom k paradoxům, které jsem zažil ve své praxi, že zakážeme například látku obsahující řetězec obsahující 6 atomů uhlíku a povolíme používání látky, která těch uhlíkových atomů obsahuje 8 a tváříme se, že se tím vyřešil problém. Není to však pravda, problém se pouze odsunul na pozdější dobu.

Nechci být žádný zpátečník, ale někdy mám pocit, že u některých uměle syntetizovaných látek, což je případ právě PFC, jsme překročili hranici, která může být přírodou resp. našim životním prostředím akceptována. Nestálo by za to někdy udělat krok zpět a ubrat něco ze svých požadavků, ze svých zvyklostí a začit hledat přírodní materiály místo těch syntetických? Jsem si vědom, že tato moje poznámka může být pro mnoho lidí až provokativní, ale pokud se rozvine nějaká diskuze, tak to může být jen ku prospěchu nás všech.